Jak navrhuji záznam příznaků pro Apple Watch

Menší úkol pro zápěstí

Když přemýšlím o SymptomTapu na Apple Watch, nezačínám obrazovkou z iPhonu, kterou bych mohl zmenšit. Začínám úkonem, který chci dokončit. Co by umožnilo zaznamenat příznak bez sahání po telefonu? Taková otázka dává hodinkám jasnou roli ještě předtím, než začnu řešit počet tlačítek, nabídky a množství informací na displeji.

Chci krátkou interakci, od které se dá snadno odejít. Zvednout zápěstí, najít správnou akci, něco zaznamenat a pokračovat dál. Je to cíl návrhu, ne změřený slib rychlosti pro každého člověka. Pomáhá mi posuzovat obrazovku podle úkolu, který usnadňuje, místo podle toho, kolik různých možností se mi na ni podařilo přidat.

Časté akce mají být blízko

Často používaná akce ztrácí část svého smyslu, pokud k ní vede několik nabídek. U záznamu příznaků chci krátkou a srozumitelnou cestu k tomu, co člověk hledá. Proto je pro mě rychlý zápis důležitější než snaha vystavit najednou všechna nastavení a ukázat na první obrazovce úplně všechno, co aplikace umí.

Blízko ovšem nemusí znamenat namačkané vedle sebe. Obrazovka plná stejně výrazných prvků může i jednoduchou volbu zkomplikovat. Raději si určím, k čemu obrazovka slouží, a tomuto úkolu dám přednost. Pokud všechno vypadá jako hlavní akce, rozhodnutí o prioritách jsem jen přesunul na člověka, který chce něco rychle zaznamenat.

Součástí této práce jsou názvy. Chci, aby popisek říkal, co se po klepnutí stane, bez nutnosti pamatovat si vnitřní uspořádání aplikace. Ušetřené místo není výhra, když kvůli zkratce musí člověk přemýšlet. Krátký text má být pořád srozumitelný. Nestačí, že se přesně vejde do tlačítka a na návrhu vypadá úhledně.

Nepřenášet celý telefon do hodinek

U doprovodné aplikace je lákavé považovat stejný počet funkcí za hlavní cíl. U SymptomTapu to tak nechci brát. Na iPhonu je více prostoru pro podrobnosti a volby. Hodinky si své místo zaslouží tím, že umožní malý úkon ve chvíli, kdy by jinak bylo snadné odložit ho na později nebo na něj zapomenout.

Tento rozdíl používám jako jednoduchý filtr. Pomůže nápad dokončit krátkou akci ze zápěstí, nebo z ní udělá delší práci? Pokud platí druhá možnost, zvažoval bych nejdřív telefon. Vynechat něco na hodinkách může být vědomé rozhodnutí o produktu. Nemusí to znamenat, že jde pouze o nedokončenou kopii aplikace pro iPhone.

Úkol musí zůstat srozumitelný

Okamžitý záznam a časovaná epizoda představují dva odlišné záměry. Jeden zachycuje okamžik, druhý se týká určitého časového úseku. Všude, kde tyto volby nabízím, chci rozdíl jasně pojmenovat. Rychlost nesmí záviset na hádání, které tlačítko udělá co. Zvlášť když celá aplikace má pozornost šetřit, ne vyžadovat další soustředění na ovládání.

Přemýšlím také o konci interakce, nejen o prvním klepnutí. I krátký úkol má mít v návrhu zřejmý bod, ve kterém je hotovo. Pokud musím stále kontrolovat obrazovku a zjišťovat, co mám dělat dál, vzal mi zápis více pozornosti, než by odpovídalo tomu, kvůli čemu jsem aplikaci vůbec otevřel.

Omezení, které si chci zachovat

Jsou to moje otázky a rozhodnutí o podobě produktu, nikoli závěry vědeckého výzkumu uživatelského chování. Popisuji směr, podle kterého vybírám, co do aplikace patří. Malý displej mi v tom vlastně pomáhá: nutí mě určit, co je podstatné, dřív než začnu hledat další volné místo pro novou funkci nebo další nabídku.

Cílem není trávit se SymptomTapem na zápěstí více času. Chci umožnit užitečný záznam, aniž by se z něj stala další povinnost. Aktuální snímky a dostupnost jsou na stránce aplikace. Při dalším vývoji se chci držet této jednoduché hranice: telefon může nabídnout více prostoru a možností, zatímco hodinky mohou chtít méně mé pozornosti.