Proč jsem vytvořil SymptomTap

Začít okamžikem, ne deníkem

SymptomTap začal jednoduchou otázkou: kolik práce opravdu musí dát zaznamenání příznaku? Nemyslím tím jeho vysvětlení, diagnózu ani podrobný zápis do deníku. Jen zachytit, co se stalo, ve chvíli, kdy to chci zaznamenat. Právě tenhle rozdíl mi pomohl vymezit, jakou aplikaci vlastně chci vytvořit a co do ní naopak nemusím přidávat.

I obyčejná věc dokáže být v softwaru překvapivě složitá. Otevřít aplikaci, najít správnou obrazovku, vybrat kategorii, vyplnit formulář a rozhodnout se, jestli je nutná poznámka. Každý krok zvlášť může dávat smysl. Dohromady z nich ale vznikne úkol, který je větší než původní záměr. Já jsem chtěl postupovat opačně a začít kroky ubírat.

I krátký záznam má být užitečný

Mým cílem je, aby záznam zabral několik vteřin. Často používané příznaky mají být po ruce, ne pokaždé schované za dalším hledáním. Rychlý záznam by měl stačit sám o sobě. Podrobnosti mohou mít své místo, ale neměly by být povinnou vstupenkou k tomu, abych vůbec mohl něco zaznamenat a pokračovat v tom, co jsem dělal.

Tohle je moje rozhodnutí o podobě produktu, nikoli výsledek výzkumu chování všech uživatelů. Vycházím z jednoduchého předpokladu: čím méně kroků, tím snáz se drobný úkon vejde do běžného dne. Pokud záznam znamená otevřít složitý deník a začít přemýšlet nad formulářem, vzdaluji se tomu, co jsem chtěl původně postavit.

Samotné ubírání kroků ovšem nestačí. Tlačítko musí mít jasný význam. Krátká interakce nesmí být nejasná jen proto, že jsem z ní odstranil vysvětlení. Neptám se tedy pouze, jestli je zápis rychlý, ale také jestli člověk rozumí tomu, co právě zaznamenává, bez luštění obrazovky a domýšlení skrytých pravidel.

Někdy okamžik, jindy delší epizoda

Ne všechno se dá popsat jediným bodem v čase. Někdy chci zachytit okamžik, jindy délku epizody. A občas je příslušná chvíle pryč dřív, než se k zápisu dostanu. Proto SymptomTap počítá s okamžitými, časovanými i zpětnými záznamy. Nechci, aby aplikace předpokládala, že si každý vždy vzpomene přesně ve správný čas.

Stejně tak nechci pevným seznamem určovat, co se smí zaznamenávat. Možnost zvolit vlastní příznaky a spouštěče patří k základní myšlence. Aplikace má dát pozorování jednoduchou strukturu, ne nutit člověka převádět každou věc na nejbližší položku, kterou jsem pro něj předem vymyslel. Důležitý je jeho záznam, ne dokonalé přizpůsobení mému seznamu.

Telefon může zůstat v kapse

Apple Watch se do návrhu dostaly proto, že nejkratší interakce někdy vůbec nemusí začínat vytažením telefonu. Záznam ze zápěstí dává aplikaci trochu jiný úkol: ukázat srozumitelnou akci, nechat ji rychle provést a potom člověka nezdržovat. Právě možnost nepřerušit kvůli drobnému zápisu všechno ostatní mi na hodinkách dává velký smysl.

Hodinky pro mě nejsou zmenšený prostor, do kterého musím nacpat všechny obrazovky z iPhonu. Telefon má místo pro podrobnosti. Na zápěstí chci uchovat rychlost té nejjednodušší akce. Když o těchto rolích přemýšlím odděleně, snáz rozhoduji, co kam patří, místo abych automaticky kopíroval všechno z jednoho zařízení do druhého.

Malý nástroj s jasnou hranicí

SymptomTap slouží k zaznamenávání vlastních pozorování, ne k diagnostice nebo rozhodování o léčbě. Jednodušší zápis z aplikace nedělá zdroj zdravotních doporučení. Tato hranice je pro mě stejně důležitá jako samotné ovládání. Chci, aby byla zřejmá nejen uvnitř návrhu, ale také pokaždé, když o aplikaci píšu nebo ji někomu představuji.

Vracím se tak k docela skromnému cíli: odstranit dost překážek, aby zaznamenání příznaku zůstalo malým úkolem. Aktuální dostupnost a snímky udržuji na stránce aplikace. Tahle poznámka vysvětluje důvod, proč na ní pracuji. Chci se držet tohoto jednoduchého zadání, ne postupně vytvořit obrovský deník, který slibuje, že zvládne úplně všechno.